Už dlouho jsem nic nepsala. Přitom mám na srdci tolik věcí, které chci vyjádřit. Ale měla jsem rozbitý notebook, ještě mám nějaké problémy s prohlížečem a na exploderu mi nechtěl najet blogger, tak jsem se vyjádřit nemohla. Hrozné! Teď můžu, ale s koncem semestru musím věnovat písmenka a úhozy do klávesnice jiným věcem. Ale ta potřeba tu je, proto už sedmou větou plácám o ničem. Takže krátce.
Mám se fajn.
Všechno je super. Všichni mě mají rádi. Beru zajímavé drogy. Mám kolem sebe skvělé lidi. Budu si kupovat gramofon a snad i desku Tame Impala. Otevírají se předemnou samé skvělé možnosti, stačí něco udělat, natáhnout se a chytit je. Můj život je barevný a kouzelný. Na povrchu.
Tam uvnitř to není moc dobré. Jsem v jednom kuse nemocná. U doktorů jsem častěji než ve škole. Posílají mě z jednoho vyšetření na druhé. Sem tam někdo na něco přijde a pošle mě zas jinam nebo zpátky. Nevím jestli jsem víc zmatená nebo unavená. A nikomu jsem o tom neřekla, protože nevím co. Cítím se špatně i psychicky a přemýšlím nad kauzalitou. Není mi dobře, protože jsem nemocná nebo jsem nemocná protože v sobě dusím vše špatné? Až budou doktoři zase přemýšlet kam mě ještě poslat, musím říct, že jsem ještě nebyla na psychiatrii.
Musím se nějak sebrat a dát se dohromady, začít sportovat, jíst, cvičit a naučit se psát čárky ve větách.
Žádné komentáře:
Okomentovat