Sangvinik

Rád poznáváš nové lidi. Vysaješ je jak ústřici a jdeš si pro další. Jenom já se nechávám vysávat pořád dál. Mohlo by mi to lichotit. Asi musím být vážně hluboká,zajímavá. Ne, já vím, nejsem. Možná pro někoho jiného. Ale ty se nikdy nezeptáš Co by sis přála ty? Čím chceš být až budeš velká? Co děláš? Píšeš ještě? Můžu si to přečíst? na nic. Jsi jako rádio, které pořád točí ty samé hity. Nezajímáš se co posluchači. Nejdůležitější posluchač jsi ty sám. A když se ptáš na můj názor, tak jen na to jaký jsi ty. Jenomže v tomhle k tobě nemůžu být upřímná. Tohle možná není tvoje chyba. Třeba ti úpně křivdím. Možná nic z toho ani není pravda. Možná se zajímáš o lidi. Jen né o mě.

Jestli jednou napíšu knihu, věnuju ji Tobě. I když budu vědět, že si ji nepřečteš.
(Nebudeš o ní vědět - nezeptáš se.)