Máme co jsme chtěli

No tak už dneska dopadla ta velká státověc. Konečně, protože mi už bylo nablití z té všudypřítomné karlomasáže. Pocit hnusu ze štvavých kampaní se postupně utlumí v klasický pocit odporu nad tím arogantním narcisem co nám pomysleně sedí nad hlavami. No zkrátka nic nového. Né, že bych byla nějak zvlášť zdrcená z toho, že lidi zvolili toho Velkého Tlučhubu, který naprosto běžně, vážně a veřejně vystupuje a mluví, tak jako mluví můj otec, když se ožere. Ne, kdyby vyhrál ten Druhý Maňásek, byl by tenhle text podobně nelichotivý, ale zato političtější a konkrétnější. Druhé kolo volby prostě nemohlo dopadnout dobře, protože z prvního kola vyšla pro mě asi ta nejhorší možná kombinace.

Vlastně jsem dost litovala, že jsem k tomu prvnímu kolu vůbec šla, protože mě pak poněkud mrzelo jak to dopadlo. Měla jsem zůstat doma a tvářit se jak nejsem velká anarchistka.

(Vlastně by mě dost udivilo kdyby vyhrál Druhý Maňásek, jako člen vlády, která je populární asi jako moje děravé ponožky u moji matky, a proti které se celý minulý podzim v Praze skoro každý týden protestovalo (proti té vládě, nikoliv moji matce) a zastánce jejich kroků (opět myslím kroky vlády), proti kterým se protestovalo zvlášť (např. přijetí ACTY a zavedení školného na VŠ). Můžeme se utěšovat tím, že Velký Tlučhuba nebyl občany zvolen jako jejich vhodný nejvyšší zástupce, ale že ho spousta z nich volila a zvolila spíše jako menší-nutné zlo.)

Hlavně volte koho chcete

Jsou dva dny před volbami prvního českého prezidenta. Myslím, že co se týče kandidátů, tak to na naše politické podmínky a kulturu není to zas taková katastrofa. Co mě dost štve jsou ty klasické předkaždovolební řeči o tom jak svůj hlas nevyhodit do koše a taktika volby menšího zla. Přestože do každých voleb kandiduje nezpočet politických stran a nových ještě nezkompromitovaných tváří, předvolební průzkumy přinášejí zprávy o tom kdo vyhraje získané implicitní generalizací a lidé ve strachu, aby nevyhrála strana a lidé, kteří se jim nejvíce hnusí, volí strany a kandidáty, kteří se jim hnusí o něco méně. A tak se moc po každých volbách přelévá z jedné strany na druhou, místo toho, aby se k ní dostali ti, kteří mají opravdu vůli něco změnit. Přitom kdyby si všichni ti lidé, kteří pravidelně volí menší zlo, vybrali nějakou z těch malých stran, byl by výsledek voleb rozmanitější a třeba i nadějnější. 

Nejsem zrovna zastánce nynějšího politického systému, ale jednou už ho lidé žijící v tomto státě vybudovali, já se do něj narodila, a nejspíš ho budu, stejně jako lidi, kteří s ním z nějakých racionálních důvodů souhlasí respektovat. Podle Rousseaua a jeho společenské smlouvy se podřídím vůli většiny dokud bude můj názor zastávat jen menšina. A proto když budou volby a já budu mít na kandidující nějaký názor tak nejspíše budu volit. A budu volit, tak abych jej vyjádřila, ne tak abych pomohla k výhře menšího zla a zajistila tak zakonzervování panujích poměrů.

A to i (a hlavně) nyní při volbě prezidenta. Pokud se do druhého kola skutečně dostane Prase a Krysa (jak napsal jeden můj kamarád a já si to vypujčuju, protože je to lepší než jmenovat), bude to vskutku smutné. Ale já svůj hlas třeba i desetkrát raději vyhodím do koše, než abych ho dala nějaké paňáce, kterou mi vyberou převolební průzkumy nebo vůle ostatních voličů.

Kdo by mi chtěl tvrdit, že právě tím pomůžu, aby se tam právě ta dvě hovádka dostala, tomu svůj hlas nacpu třeba do zadku. Aby věděl, kde je  mi hlas, který by měl ode mě dostat někdo, koho nechci za prezidenta.

Nebuďme manipulovatelní. Přece jsme nepodepisovali tolik archů, abychom pak volili něčí loutku. A volba něčeho, co nechceme, není demokracie.