Battle for the sun

Všechno se hroutí. Zvláštní sledovat jak ti vždycky silní, oprimističní a extrovertní berou hory prášků, ubližují si a jsou nemocníta a ta vždy nejslabší, nejdepresivnější a nejuzavřenější, jediná stojí na vlastních nohou, pevně na zemi. Není to paradoxní? Stovky psychologických studií, o kterých denně čtu asi lže nebo je tisíce výzkumníků popletlo. Nebo je to mnou, že je všem okolo špatně? To mi vysvětli.

Jedna řečnická

Proč mají masožravci potřebu předemnou odůvodňovat proč jedí maso? Ptám se protože já sama nikdy nevysvětluju důvody proč jej nejím (pokud se někdo nezeptá). Proč bych taky měla když je to pro mě jedna z nejpřirozenějších věcí na světě. Tak proč to dělají oni? Divím se proto, že nikdy nezačínám o svém vegetaiánství/veganství mluvit první a když o něm s lidmi, kteří jí maso mluvím, vždy jen v praktické rovině. Nikomu neříkám co je špatné nebo dobré, co by měl nebo neměl dělat. Jak jsem tady už psala jednou, jsem si vědoma toho, že moje důvody pro vegetariánství/veganství jsou dost osobní a tedy jen těžko přenositelné a myslím, že k tomu musí dojít každý sám, po své cestě. Píšu tady o tom/vadí mi to, protože to někdy probíhá dost agresivním (slovní rovina) způsobem.

Víš, já si třeba myslím, že bla bla bla.
Hm aha, ok, jasně. Já to mám jinak.
No ale bla bla bla. Co mi na to řekneš, hm?
Fakt nevím hele, já to prostě cítím takhle.
Můj děda by ti na tohleto řekl bla bla bla. Jsem zvědav jaký bude tvůj názor za pár let.
Hm no a? Mě to vyhovuje takhle, fakt nevím co ode mě chceš slyšet?

Mám pocit jako by na mě někdo dorážel, snažil ze mě vydolovat něco co by mohl vyvrátit a tím si potvrdit své právo jíst maso. Proč? Já ho přece nikomu tím, že ho sama nejím, neberu. (Nebo jo? Omezuju někoho tím, že nejím maso?) Vadí mi to, protože po několikaletém vegetariánství jsem z takto vedených diskuzí značně unavená. Po několika letech je to pro mě vegetariánství/veganství natolik zvnitřnělá záležitost, že je pro mě těžké říct proč vlastně. Už to není věc postoje a racionalizace, ale pro mě jediný možný způsob stravování. Nemám co vysvětlovat a je mi nepohodlné pokud mě do toho někdo nutí. A tak se divím proč mi má pořád někdo potřebu vysvětlovat, proč dělá něco co je podle něj přirozené jako lidstvo samo.

Jak se vědomí rozšiřuje...

... a zase zužuje

To mě fascinuje jak se lidstvo v čele se specializovanými vědci už stovky let bez průkazných výsledků snaží přijít na to jak a proč vzniká rakovina a pak přijde nějaký ultra super raw vegan fašista a řekne něco jako: cukr způsobuje rakovinu, nežer ho.

Palmový olej

Kdo kupuje palmový olej, jako by snad nebyl vegan. Ničí se kvůli němu pralesy a půda, umírají gorily. No prostě zlo. A kdo kupuje palmový olej, ten to podporuje. Nebo tomu mlčky přikyvuje. A tak se vedou kampaně. ,,Nekupujte palmový olej. Bojkotujte firmy, které jej používají. Palmový olej je zlo, je špatné jej používat a kupovat."

Ne. Ne, ne a blbost. Palmový olej je nahraditelný. Všude kde se používá se používá jen proto, že je nejlevnější. Kdyby se nepoužíval palmový olej, dělo by se to co se kvůli němu děje kvůli něčemu jinému. Bojkot palmového oleje nic nezmění byť by byl sebeúspěšnější dokud žijeme ve společnosti, ve které jsou lidé ochotni nebo dokonce svou situací nuceni páchat to co páchají kvůli palmovému oleji a je jim to umožňováno. Palmový olej není špatně. Ničení pralesů je špatně. Obrovská monokulturní pole, a chemická hnojiva a jiné zlo je špatně. A je jedno jestli jde o palmy nebo kávu, banány, kakao... Palmový olej není původ zla. Je to jen jeden z projevů ničení přírody kvůli penězům. A to bude pokračovat i přes bojkot palmového oleje. Možná se díky němu přestane používat palmový olej, ale nepřestanou se ničit pralesy, půda a prostředí. Palmový olej a to co se kvůli němu děje pouze poukazuje na problém jiný, na spoustu problémů. Problému, které se nevyřeší nákupem zboží z vedlejšího regálu.

Tímto článkem nechci tvrdit, že bychom ho naopak jíst měli, to ne (prý je i nezdravý). Jenom to, že nejíst ho, je málo. Aby se něco opravdu změnilo je třeba přemýšlet v mnohem širším úhlu pohledu než jen v souvislosti s tím, co si dám k večeři. 

Černá

Už hrozně dlouho mám potřebu něco vykřičet do světa. Tak to udělám teď a tady, protože se to tady taky nejlépe hodí.

ČERNÁ JE TAKY BARVA

Už nevím od kdy mám ráda černou barvu. Protože je krásná. Ne proto, že je temná, drsná, že ji nosí metalisti... Už vůbec ne proto, že by to byla jakási neutrální barva, nebo že bych se do ní chtěla schovávat. Ne proto že je to emo, že má působit smutně nebo co. Ne. Nic z toho. Aby bylo jasno, nenosím jen černou. Neoblíkám se jako nějaká metalistka nebo emařka nebo tak něco. Právě naopak. Mám ve skříni spoustu barev a barevných věcí. Od červených punčocháčů přes růžové tričko s medvídkem, zelené svetry až k tričku s barevnýma puntíkáma co vypadá jak reklama na lentilky. Mám doopravdy ráda barvy. Nejvíce se obklopuji asi zelenou a červenou, ale vlastně mám ráda všechny barvy. A černá je jednou z nich. Je velmi krásná a nemusí být ani trochu smutná. Smutná je jen pro toho kdo je sám smutný. Když se obléču do černé, je to proto, že se mi líbí, nikdy ne proto, že jsem smutná. A když pak jdu okolo zrcadla, říkám si, jak mi to sluší. Černá pro mě není nějaká výplň čehosi. Mám ji ráda, protože ji nevnímám jako smutnou. Vnímám ji stejně barevně jako vnímám jiné barvy. A o lidech, kteří ji na mě například kritizují, si myslím, že ji tak prostě vnímat nedokážou. Je to plnohodnotná barva rovnocenná takovým jako modrá, růžová, žlutá nebo jiným barvam, které mají lidé rádi. A je stejně tak barevná.

Takže jestli si o někom myslíte, že když má rád černou barvu, tak má asi nějaký problém, tak se zkuste nejdřív zamyslet nad tím, jestli spíš vy nemáte problém s vnímáním černé barvy.

Vždyť i nejvějtší komik všech dob byl černobílý a kolik tváří dokázala ta černá postavička rozesmát, co všechno s tou barvou dokázal. To snad nikdy nepřestanu obdivovat co budu žít.
Fun fact
V roce 1966 natočil Chaplin svůj poslední film Hraběnka z Honkongu - byl to jeho jediný barevný film a také jediný, který byl označen za propadák.

Železná Lady je v prachu

Spousta lidí si myslí, že dělat vtipy nebo mluvit špatně o někom kdo umřel je cynické, zlé a nevhodné. Ale smrt je nevyhnutelná součást života a zemřít je tak přirozené jako narodit se. (Francis Bacon) Zvlášť v tak vysokém věku. Takže klidně slavte, pokud máte chuť. Potlesk pro ženu, bez které by svět možná nebyl takový jaký je. Tak krutý.

Proč že vlastně nejím maso

Už jsou to roky co nejím maso. Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela nad tím proč. Už dlouho předtím jsem k tomu směřovala, vždy mi nejíst maso připadalo naprosto přirozené a v rukávu jsem měla vždy dostatek důvodů, které mi umožňovaly o mém rozhodnutí nijak nepochybovat. Jsou to důvody jako láska ke zvířatům, ekologie, zdraví a spousta etických, filozofických a logických myšlenkových kamenů.

Nikdy jsem si nijak neujasňovala, který z těch důvodů je onen důvod D, nikdy jsem to nepotřebovala. Vegetarián je dneska kde kdo a vegetariánské restaurace rostou jako houby po dešti a nikdo se mě neptá proč vlastně nejím maso. S masožravci se o vegetariánství bavím často. Nikdy to však (díkybohu) nejsou nějaké debaty vycucané z prstu evoluce apod. ale spíše kulinářská poradna na téma co si počít s lilkem nebo tofu. Jako by snad vegetariánství bylo něco samozřejmého pro obě strany.

Přesto cítím potřebu onen důvod D definovat.
1) díky veganské DIY kuchařce na fb jsem ke svému překvapení zjistila, že spousta lidí není vegany a vegetariány z důvodů etických a filozofických, ale stávají se jimi čistě z důvodů zdravotních a stravovacích a věci kolem práv zvířat jsou pro ně jen příjemným bonusem.

2) s novým životem v novém městě si vytvářím novou síť přátel a známých. Děje se tak hlavně přes koncerty na které chodím s lidmi, které znám z koncertů z dřívějška, takže o vegany a vegetariány nemám ve svém okolí nouzi. Když pak naopak narazím na někoho s kým si rozumím a s kým je mi dobře, docela mě zaskočí a zklame pokud zjistím, že ten někdo jí maso. Nechápu proč někdo, kdo se motá okolo hudby která nemálokdy propaguje práva zvířat a svobodné myšlení jí maso. Nechápu proč někdo jehož kamarádi jsou vegetaráni a vegani (a přesto jsou stále naživu) jí maso. Proč lidé, kteří jsou seznámeni s množstvím pro vege důvodů ještě stále jí maso??? Proč se vůbec ještě chovají a zabíjejí zvířata když je tolik důvodů to nedělat.

Došla jsem k tomu, že důvody k vegetariánství, které nás obklopují jsou objektivní, naprosto neosobní a proto nás nechávají chladnými. Ani milion důvodů k vegetariánství neudělá z člověka vegetariána, pokud to budou důvody pouze objektivní, které se jej nebudou nijak týkat. Člověk bude jíst maso dokud nebude mít nějaký subjektivní důvod přestat. Důvod, který bude vycházet z jeho samého a který v jeho mysli, ať už na vědomé či nevědomé úrovni, aktivuje odmítavou reakci jakmile přijde řeč na maso.

 Já osobně mám asi dva takovéto směrodatné důvody. První důvod, o kterém budu mluvit, vychází z mé osobní filozofie a je výsledkem mého morálního a etického uvažování. Ten druhý je čistě subjektivní a citové povahy.

Totiž že maso je kus něčího těla. Moje tělo a s ním i můj život patří jen mně a tělo zvířete plně náleží onomu zvířeti stejně jako jeho život. Ano, je to tak v přírodě zařízeno, že silnější požírá slabšího a prospívá z jeho smrti a pozření jeho těla. A ano, je to tak přirozené. Ale zde jde o ulovení nejslabších
a nejméně zdravých kusů. V přírodě vyhrává ten lepší a není předem určeno kdo jím bude. Kdo je dnes lovcem, může být zítra kořistí. Nic z toho pro maso, které se jí příborem z talíře a které se kupuje v obchodě neplatí. Celé živočišné druhy jsou dnes chovány a zabíjeny za účelem spotřeby. Bez jakékoliv úcty a respektu k životu (nebo přírodě). Miliony zvířat se rodí s předem určenou rolí, určeným počtem dnů života. Takovéto zvíře se už rodí jako maso pro které je dříve nebo později zabito aniž by v mezičase, chováno v příšerných podmínkách, poznalo něco jako život. Bez šance uniknout, bez šance bojovat, přežít, žít. Ne tohle už není příroda. Tohle už není evoluční boj o přežití druhu. Tohle už není přirozený potravní řetězec. (Nic z toho čím se masožravci ohánějí.) Maso, které dnes jíme není výsledek boje, ale krutosti. A já si myslím, že pokud si člověk nedokáže zajistit maso jinak než takovýmto krutým způsobem, neměl by ho jíst.

Tím spíš, že ho pro svůj život nepotřebujeme. Zvířata mohou být našimi přátely a některé druhy  jimi už tradičně jsou. Mám velmi ráda zvířata. Všechna. Je mi jedno jestli se lidský mozek začal vyvijet až s pojídáním masa (i když je tahle hypozéta prý už vyvrácena). Je mi jedno, jestli je plánem boha či vesmíru abychom se navzájem snědli a vymřeli. Pro mě je život velmi důležitý. Jakýkoliv život. Nechci ho nikomu brát. Nechci žít z toho, že někdo jiný umřel. Zvlášť když to nepotřebuju. Od té doby co nejím maso se moje psychika posnula úplně někam jinam. Můj pocit ze života je úplně jiný, když vím, že nežiju z něčí smrti. Je skvělé nebýt masovým hrobem. Je skvělé žít. Žít a nechat žít.

Máme co jsme chtěli

No tak už dneska dopadla ta velká státověc. Konečně, protože mi už bylo nablití z té všudypřítomné karlomasáže. Pocit hnusu ze štvavých kampaní se postupně utlumí v klasický pocit odporu nad tím arogantním narcisem co nám pomysleně sedí nad hlavami. No zkrátka nic nového. Né, že bych byla nějak zvlášť zdrcená z toho, že lidi zvolili toho Velkého Tlučhubu, který naprosto běžně, vážně a veřejně vystupuje a mluví, tak jako mluví můj otec, když se ožere. Ne, kdyby vyhrál ten Druhý Maňásek, byl by tenhle text podobně nelichotivý, ale zato političtější a konkrétnější. Druhé kolo volby prostě nemohlo dopadnout dobře, protože z prvního kola vyšla pro mě asi ta nejhorší možná kombinace.

Vlastně jsem dost litovala, že jsem k tomu prvnímu kolu vůbec šla, protože mě pak poněkud mrzelo jak to dopadlo. Měla jsem zůstat doma a tvářit se jak nejsem velká anarchistka.

(Vlastně by mě dost udivilo kdyby vyhrál Druhý Maňásek, jako člen vlády, která je populární asi jako moje děravé ponožky u moji matky, a proti které se celý minulý podzim v Praze skoro každý týden protestovalo (proti té vládě, nikoliv moji matce) a zastánce jejich kroků (opět myslím kroky vlády), proti kterým se protestovalo zvlášť (např. přijetí ACTY a zavedení školného na VŠ). Můžeme se utěšovat tím, že Velký Tlučhuba nebyl občany zvolen jako jejich vhodný nejvyšší zástupce, ale že ho spousta z nich volila a zvolila spíše jako menší-nutné zlo.)

Hlavně volte koho chcete

Jsou dva dny před volbami prvního českého prezidenta. Myslím, že co se týče kandidátů, tak to na naše politické podmínky a kulturu není to zas taková katastrofa. Co mě dost štve jsou ty klasické předkaždovolební řeči o tom jak svůj hlas nevyhodit do koše a taktika volby menšího zla. Přestože do každých voleb kandiduje nezpočet politických stran a nových ještě nezkompromitovaných tváří, předvolební průzkumy přinášejí zprávy o tom kdo vyhraje získané implicitní generalizací a lidé ve strachu, aby nevyhrála strana a lidé, kteří se jim nejvíce hnusí, volí strany a kandidáty, kteří se jim hnusí o něco méně. A tak se moc po každých volbách přelévá z jedné strany na druhou, místo toho, aby se k ní dostali ti, kteří mají opravdu vůli něco změnit. Přitom kdyby si všichni ti lidé, kteří pravidelně volí menší zlo, vybrali nějakou z těch malých stran, byl by výsledek voleb rozmanitější a třeba i nadějnější. 

Nejsem zrovna zastánce nynějšího politického systému, ale jednou už ho lidé žijící v tomto státě vybudovali, já se do něj narodila, a nejspíš ho budu, stejně jako lidi, kteří s ním z nějakých racionálních důvodů souhlasí respektovat. Podle Rousseaua a jeho společenské smlouvy se podřídím vůli většiny dokud bude můj názor zastávat jen menšina. A proto když budou volby a já budu mít na kandidující nějaký názor tak nejspíše budu volit. A budu volit, tak abych jej vyjádřila, ne tak abych pomohla k výhře menšího zla a zajistila tak zakonzervování panujích poměrů.

A to i (a hlavně) nyní při volbě prezidenta. Pokud se do druhého kola skutečně dostane Prase a Krysa (jak napsal jeden můj kamarád a já si to vypujčuju, protože je to lepší než jmenovat), bude to vskutku smutné. Ale já svůj hlas třeba i desetkrát raději vyhodím do koše, než abych ho dala nějaké paňáce, kterou mi vyberou převolební průzkumy nebo vůle ostatních voličů.

Kdo by mi chtěl tvrdit, že právě tím pomůžu, aby se tam právě ta dvě hovádka dostala, tomu svůj hlas nacpu třeba do zadku. Aby věděl, kde je  mi hlas, který by měl ode mě dostat někdo, koho nechci za prezidenta.

Nebuďme manipulovatelní. Přece jsme nepodepisovali tolik archů, abychom pak volili něčí loutku. A volba něčeho, co nechceme, není demokracie.