Dneska je mi ze mě špatně. Nebo je to už delší dobu, ale teprve dnes jsem si to přiznala. Chtělo by se mi říct: srát na to a hledět si svého. Jenomže pokaždé když si tohle někdy řeknu, se to "svýho" o kus zmenší. A tak je můj svět už tak miniaturní, že ho skoro nevidím a těžko si ho můžu hledět. A nevím jak můj svět znovu rozšířit. Nesnáším se otvírat novým lidem. Nebo lidem.
