Tame Impala je nejlepší kapela součanosti. Jestli i věků, to se ještě ukáže, ale zatím to vypadá, že jo.
Jejich hudba má stejnou vlnovou délku jako vizuály na houbách. Je složená ze spousty drobných částí, které se snoubí v celek všehomíra, přesně jako všechny existence našeho jsoucna.
Jejich první album Innerspeaker, mimochodem nejlepší album všech dob, jsem poprvé uslyšela, když se všechno rozpadlo na vibrace, které se šířily tam, kde býval prostor a zanechávaly za sebou duhové vlny. Upřímně, já a můj společník jsme příliš nevěděli, co si s tím počít. Ale dopadlo to víc než dobře. Pustili jsme si Tame Impala. Obě alba, která byla tehdy na youtube dostupná. Znovu a znovu. Turbulence našeho vesmírného letu se rozvolnily. Byla to vyhlídková plavba. Vyhledy byly krásné, obklopující ze všech dostupných dimenzí. Bylo těžké posoudit jestli je líp vidět s otevřenýma nebo zavřenýma očima, tak jsem je pořád otevírala a zavírala podle pohupování poryvů.
Hudbu Tame Impala jsem tady už sdílela několikrát. Ale zaslouží si vlastní článek, protože byste měli vědět, že je to nejlepší kapela na světě.
Takto by zněli Beatles, kdyby brali více drog.
Přiznám se, když to slyším, houpe to se mnou ještě dnes.
(Jak jen to dělají, že je to krásně zvlněné?)
