Hledám nové strategie

Čas změn. Připravuju se o roky prověřené strategie zvládání. Přestaly fungovat nebo už nejsou vhodné. Přes léto jsem se přestala malovat, když je mi blbě tak to nezamaskuju a prostě taky vypadám blbě, vyjdu z domu tak jak vstanu, někdy je to levou. Už nechci polygamní vztahy. Teda aspoň ne z mé strany. Žádné vyplakání na nejblišším nabízeném rameni v první lepší posteli. Nepodváděla bych jeho, ale sebe. Kamarádi, se kterými jsem brala drogy se odstěhovali. Nemám peníze ani čas někam chodit a třeba hledat nové. Nemám čas číst knížky, nemám se kam ani kdy procházet. A na to, abych se uzavírala do sebe už mám sama sebe taky dost. Takže prostě nevím co mám dělat když mi někdo ublíží.
(A proto dělám, že nic.)

Dneska v noci se mi zdálo, že jsem se rozhodla brát antidepresiva. Taky možnost. Ale ne pro mě, za moje problémy nemůže biologie v mé hlavě, ale moje hlava sama.

Quo vadis?

Nevím proč jsem na světě.
A proto nevím co mám dělat a co se sebou počít.
A tak nic nedělám. Jen tak čekám, na nějaké znamení. Jako plachetnice se staženými plachtami na vítr.
Je to frustrující, nikam nevedoucí a zbytečné. Celé moje bytí.