Znala jsem dva skvělé lidi co spolu začali chodit. Hodili se k sobě skvěle, všechno dělali spolu jako jeden člověk. Strašně jsem jim záviděla jejich krásný život. Měsíc cestovali po Indii, jindy jeli na Floridu, na Maltu, na Kanáry na tři týdny. Měli spoustu přátel a brali spolu spoustu drog, na které jsem já nikdy neměla zdroje, čas ani set and setting ani settery. Taky to v něčem posrali, ale zvládli to udělat jinak a líp a vytěžit z toho další super přátele, nové bydlení a příležitosti. Zatím co já jsem celé ty roky seděla sama tady v tom pokoji a sledovala jak mě život míjí, protože se o něj nemám s kým rozdělit.
Ne, neidealizovala jsem si je. Měli krizi, když jsme spolu byli před lety na dovolené. On je na peníze, má na ně čuch, dokáže se postarat a ve světě se neztratí. Ale je tvrdohlavý. Když se pokoušíš vysvětlit, že je něco jinak než si myslí, nic neřekne a můžeš jen hádat jestli ti uvěřil nebo s překvapením sledovat, že si stále jede svoje. Ona je chytrá, krásná a talentovaná, možná trochu labilní, no kdo ne, nejspíš míň než já.
Ale líbilo se mi jak v tom pořád jeli spolu. Jeden pro druhého. Volala jsem jednomu, zvedl mi to druhý a naopak. Vždycky když jsem se jim ozvala abychom něco podnikli, nikdy jsem nevěděla předem, s kterým z nich se vlastně budu domlouvat. Moc jsem jim to záviděla a mrzelo mě, že já nejspíš nebudu nikdy nic takového mít.
Poslední rok jsem je vídala už jenom každého zvlášť, ale nepřikládala jsem tomu důležitost. Připadalo mi to spíš zajímavé než zvláštní. Vždycky byl ten druhý někde v pozadí.
Nevím co se stalo, nechtěla jsem se ptát třetího a ptát se jich samých nebudu dokud nebudou sami připraveni mi to říct. Můžu jen doufat, že se nebudou bát ozvat s obavou, že to přijde napřetřes aniž by chtěli.
Jenom mi vrtá hlavou jedna věc. Pokud to spolu nedokázali udržet ona a on. Jak to s někým můžu udržet já?
Žádné komentáře:
Okomentovat