Vánoční přání

Nechala jsem se zlákat marketingovým fíglem jednoho hypermarketu a koupila jsem pohlednici s klasickým zimním výjevem Josefa Lady. Poslala jsem ji domů s přáním ladovské zimy, příjemného prožití svátků a šťastného nového roku.
O pár dní pzději mi volá mamka, poněkud vystrašeně se ptá co se děje, že zrovna dostala můj pohled, jestli nepřijedu domů na vánoce (přestože jsme spolu mluvily už chvíli předtím a domluvily se, že přijedu tuto neděli). Řekla jsem, že samozřejmě přijedu, vždyť jsme se před chvílí domluvily, že přijedu v neděli. Že se prý hrozně polekala, že na vánoce nebudu doma, říkala ona.. Řekla jsem, že jsem ji prostě chtěla potěšit hezkým přáním se zimní tématikou Josefa Lady, načež se mi dostalo poučení, že přání se posílají rodinám, se kterými člověk svátky trávit nebude. Což jsem samozřejmě veděla, ale připadalo mi to jako detail nehodný zřetelebrání. Že prý ji tohle nemám dělat.
Tak to dopadá, když chcete někomu udělat radost a porušíte přitom společenské konvence.