Nirvana

Pro někoho je tohle už možná klišé jako snad celý trochu pubertální postoj ,,nikdo mi nerozumí," který tahle kapela možná mnohým asociuje, ale pro mě je to srdcovka. A to jsem se narodila sotva rok předtím než to Kurt zabalil. Bratr mi přenechal vypálený Nevermind když jsem dostala radio s přehrávačem, ale ještě neměla moc cd. Jemu se nelíbila, ale pro mě to bylo něco hlubokého od prvního poslechu. Nebudu tady popisovat jak často a kolikrát za sebou jsem to cd poslouchala. Dneska už to neposlouchám skoro vůbec, ale kdykoliv si to pustím nebo to někde uslyším (miluju když to někdo zahraje na teknu), mám hrozně zvláštní, ale velmi intenzivní pocit jako kdyby někde hrozně hluboko uvnitř mě byla natažená nějaká struna a právě (a snad i jedině) hudba Nirvany a hlas Kurta Cobaina na ni hráli.

Song, který je součástí mojí identity 

A ano, i ten pocit, že mě nikdo nechápe tam hraje roli. Ale zvláštní kolik lidí se s tímhle pocitem v určité fázi života ztotožňuje. Je pár dalších kapel, které své fanoušky nacházejí i dlouho po svém konci (hipsterský ,,comeback" Joy Division např.), ale myslím, že tohle je jediná kapela, která už druhé desetiletí oslovuje lidi, kteří ji nejen nosí na tričku (kdo z lidí, kteří nosí tričko Ramones, kterých jsou v americe plné obchoďáky je vůbec slyšel?) nebo poslouchají, ale oslovuje lidi, kteří se s ní ztotožňují jako takovou a zajímají se o její texty a příběh.

Ten příběh je dost zajímavý. Nemyslím, příběb o Kurtovi, Courtney nebo o tom jak se zfetoval a ustřelil si hlavu. Myslím ten o grunge. Kapela, díky které se rozšířil byla šíleně populární a k tomu taky náležitě komerční, přitom tento styl inspiroval a třeba ještě inspiruje spoustu lidí k antikonzumu. Bez ideologie, bez politických názorů, filozofických myšlenek nebo anarchie (přitom kolik anarchistů a punkáčů začínalo na Nirvaně). Možná by se ji tohle dalo vyčíst, ale mě se právě líbí, že nic z toho nepotřebovali. Žádné názory o kritice společnosti, sterotypech, které je třeba nabourávat, materializmu, který lidi omezuje. Nic z toho tam není, ale přesto...jako by to tam bylo. Prostě takoví byli doopravdy.

 

 Ještě dvě věci stojí za zmínku. Ta první není jen můj zaujatý názor, ale dost objektivní věc. Kurt Cobain byl skvělý zpěvák. Jeho zpěv zní hrozně nenuceně jako kdyby si zpíval jen tak, ale přtom dokázal s hlasem dost zajímavé věci. Třeba písně Where did you sleep last night nebo Lake of fire nejsou od Nirvany, ale jiné verze než od ní už vlastně dneska nikdo nezná. Vlastně vůbec celé Unplugged je hlavně o zpěvu. 

A ta druhá, čistě subjektivní. I po letech stále objevuju písně, které jsem neznala. Kupodivu mezi nimi nacházím další oblíbené a to mě někdy překvapí i zvláštní, jiný zvuk Nirvany a stejně se mi to líbí.