Jeden ze dnů, které dělají život zajímavým, vzrušujícím, krásným. Prolízali (doslova) jsme s kamarády jeskyně, těžce dostupná místa, kam lidé běžně nezavítají, kde byly podivné malby a nápisy na stěnách (např. citát z Orwellova 1984) a svíčky. Procházeli jsme obrovskými chodbami okolo atomového krytu ve skále. Jedli jabka, švěstky, hrozno z okolních stromů a zahrad, sledovali západ slunce na skále nad jeskyněmi.
Ale i tak jsem se těšila domů, za spolubydlícími, se kterými si teď, když ještě není škola tak trochu hrajeme na rodinu, a to jsem ani nevěděla, že na mě čeká skvělý těstovinový salát.
Už vím, že nemusím být na každé párty, vidět a být úplně u všeho. Ale tam kde jsem to stojí za to.
Není potřeba být všude. Je potřeba, aby tam kde jsi, to bylo zrovna to nejlepší, co můžeš dělat, aby to bylo s těmi správnými lidmi a tak :)
OdpovědětVymazatA konečně mám pocit, že to tak je :)
OdpovědětVymazatJak píšeš, nejlepší je trávit čas s milými lidmi kdekoli. :)
OdpovědětVymazat