Moje sny

Některé sny se od jiných trochu liší. Mají jakýsi potenciál se alespoň nějakým způsobem vyplnit. Běžně se mi stává, že když se mi zdá o někom koho jsem delší dobu neviděla, tak se druhý den zničehonic objeví nebo ozve. Jednou se mi zdálo o tom, že mě můj známý, významná osobnost v mých kruzích, unesl, aby mě měl doma v komoře, jako nějaký poklad v sejfu nebo vzácnou knihu v knihovně. A někdy potom se ke mně začal chovat velmi přátelsky a pěstujeme si od té doby vřelý platonický vztah. Miluju své sny. Takže jim slepě věřím a řídím se jimi i když ve skutečnosti nevím, jestli mi to kdy přineslo něco dobrého. Když se mi zdá o tom, že je něco mezi mnou a někým a já pak toho člověka potkám, nebráním se tomu. Více než před rokem se to vyhrotilo. Zdálo se mi, že jsem měla něco s člověkem, do kterého jsem byla kdysi dávno mírně zamilovaná. Asi to nebyla opravdová zamilovanost, spíš jsem jen potřebovala na někoho myslet a tenhle člověk mi dost imponoval... Buď jak buď, nějakou slabost jsem pro toho dotyčného měla, takže mi nebylo proti gustu vyplnit vůli mého snu. Prostě jsem se opila na akci kde byl taky. Neumím balit kluky tak jsem se jen postavila před něj a stála před ním tak dlouho dokud se se mnou nezačal bavit. Pak jsme se napili spolu. Pak jsme šli ven, trochu si povídali. Pak už ne. Jenom jsme stáli. Zase. Stála jsem vedle něj a koukala na prázdnou křižovatku dokud mi nestrčil jazyk do pusy. Pro úplnost: byl to jen úlet, byli jsme opilí jak duhy a udělala jsem to jenom kvůli tomu snu. Bylo to stejně příjemné jako v něm i když šlo ve skutečnosti o jinou činnost než ve snu. Dlouho jsme se pak spolu nebavili aniž by to bylo nějak trapné protože bydlíme každý v jiném městě. Dneska se mi o něm zdálo zase. Tak jsem mu napsala. Byl docela milý, ale stejně to bylo hrozně trapné. Možná bych neměla žít ve snech, ale rozhodovat se vědomě. Musím víc psát. Budu víc psát. Psaní je způsob jak dostat snění pod kontrolu. Spoutat sny do písmen, ohraničit slovy. Proto tohle píšu.