Viděla jsem tě z okna vlaku, ve kterém jsem seděla, jít po nástupišti a bylo mi to celkem jedno. Pak jsem na druhém konci vagonu uslyšela kroky a dveře od kupé a věděla, že jsi to ty. Ta představa, že spolu dvě a půl hodiny pojedeme ve stejném vlaku, jen pár kupé od sebe se mi ale nelíbila. Tak jsem se rozhodla a šla. Otevřela dveře od tvého kupé a řekla Ahoj.
Pak jsem se o několik hodin později, když už jsme vedle sebe, a hlavně spolu, seděli v nonstopu a líbali se když hrála Bjork, zeptala sama sebe, jestli je to teda ono. Ale další vidění, ve kterém by byla odpověď, ještě nepřišlo.
Bjork mám fakt ráda, ale All is full of Love mi vždycky připadala jako hrozný kýč.
Neboj, to mají všichni lidi tuhle složeninu - jen u některých je prostě jedna osobnost tak dominantní, že ta druhá se skoro neprojevuje. To však já o sobě nemůžu vůbec říct.
OdpovědětVymazatPřeju ať to nějak vyřešíš.
Někdy člověk přijde něčemu na chuť až později. A polibek nic nestojí. :D
OdpovědětVymazat